 |
|||
|
Vzpomínky Stmívá, nějak náhle se stmívá Marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění Jsme si dál tak vzdálení. Zháším, pocit prázdnoty vzrůstá I když vím, že jsem zůstal, jsi zas opuštěná Něco říkáš a vůbec nic to neznamená Co nám zbývá, půjdeme spát. Tvé rty líbám, tvou dlaň mám a půlnoc tmou nás chrání Pak se vzbudím, všechno zas jen studí Zas byl to sen, jen přání. Svítá, slunce málem už pálí Snad i tobě se zdály, ty sny které já mám Každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám Každý z nás dvou zvlášť a sám. Býval mráz, mrak slunce zhasl a stejně tvá ruka hřála Co z lásky zbývá, mně se dál zdá živá Je ještě zdá se stálá. Vstávej, o té lásce mi říkej A já přijmu to s díkem Všechno vrátí se nám Zase mě líbej, ať na vzpomínky zapomínám Jen těch krásných víc ať mám.
|
||
